KRKONOŠE SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO STŘEDNÍ MORAVA JIŽNÍ MORAVA VYSOČINA VÝCHODNÍ ČECHY ČESKÝ RÁJ ČESKÝ SEVER SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ PLZEŇSKO ŠUMAVA JIŽNÍ ČECHY PRAHA OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
OBLAST JESENÍKY
  Dopravní přístupnost
Pohoří JESENÍKY
Hrubý Jeseník
Nízký Jeseník
Slezská Harta
Rychlebské hory
Kralický Sněžník
Zlatohorská vrchovina
Hanušovická vrchovina
Osoblažsko
Destinační management
 
PŘÍRODA A JEJÍ OCHRANA
  CHKO JESENÍKY
Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
TURISTIKA A VOLNÝ ČAS
  Informační centra
Města a obce
Osobnosti a rodáci
Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Pohádkové regiony
 
KULTURA, ZÁBAVA, SPORT
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Katalog KUDY Z NUDY
Aktivní dovolená
 
PAMÁTKY A ZAJÍMAVOSTI
  Památkové rezervace
Památkové zóny
Hrady a zámky
Památky a architektura
Církevní památky
Hrady a zámky
 
LÁZEŇSTVÍ
  Lázeňská zařízení
Lázeňské domy a sanatoria
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
KONGRESOVÁ TURISTIKA
  Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
 
UBYTOVÁNÍ A STRAVOVÁNÍ
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
 
Království perníku

Historie obce Velké Losiny [ Historie (archivní dokument) ]

Původ německého názvu obce Gross Ullersdorf pochází z latinského Ulrici villa a znamená Ondřejovu ves. Český název Losiny (též Losín), který je mladší, byl spojen s názvem potoka Losinky ve významu, "kde jsou losi". Přívlastek Gross (Velký, někdy též Hrubý) se objevuje jako rozlišení od Nových Losin v 18. století. V letech 1938 až 1945 a znovu od roku 1976 je částí Velkých Losin obec Sukovice, od roku 1976 také Maršíkov, Žárová (Nová Ves) a osada Ludvíkov (viz Rapotín). Katastr Velkých Losin tak dosáhl velikosti 4583 hektarů a v roce 1991 ve sloučené obci žilo v 570 domech 2940 obyvatel. Od roku 1621 až do minulého století užívala obec zajímavé pečetní znamení - ve štítě byla umístěna tzv. merka tvořená čtyřkou a písmenem S.

Velké Losiny se táhnou od Bukovic údolím potoka Losinky (střední nadmořská výška 411 m) až k osadě Terezínu (viz Petrov nad Desnou).

Katastr původních Velkých Losin měřil 2120 hektarů. Na východě byl ohraničen řekou Desnou, na jihu Černým potokem, v západní části Lázeňským vrchem (659 m) a Chlumem (616 m).

Počet obyvatel této velké osady kolísal. Roku 1900 žilo ve Velkých Losinách 2111 osob ve 338 domech. Rozhodující převahu zde mělo po staletí německé obyvatelstvo, i když jejich vrchnost byla až do konce třicetileté války česká. Jen za první republiky se zde vytvořila malá česká menšina (roku 1930 51 lidí). Po druhé světové válce došlo k výměně obyvatelstva, roku 1950 zde bylo ve 408 domech 1853 obyvatel a při posledním sčítání v roce 1991 ve 446 domech 2520 obyvatel.

Velké Losiny patří k nejstarším obcím šumperského okresu, neboť již roku 1351 měly kostel a faru, která se jmenuje v zakládací listině litomyšlského biskupství. Spolu se Sobotínem byly nejvýznamnějšími osadami na sever od Šumperka. Podle další listiny z roku 1391, jíž moravský markrabě Jošt mj. odpustil losinskému rychtáři odúmrť, můžeme soudit, že Losiny patřily k zeměpanskému majetku. V první polovině 15. století byla ves poplatná městu Šumperku, v druhé polovině tohoto století však již patřila žerotínskému rodu, nejdříve zřejmě jako zástava, ale od roku 1507 již bezpečně jako pevná součást jeho majetku. Od té doby již můžeme mluvit o losinském panství, i když majetek Žerotínů byl tehdy rozsáhlejší a samy Losiny byly spojeny řadu let se statkem města Šumperka.

Prvním ze Žerotínů vlastnících Losiny byl Jan, po něm pak následovali Petr a Přemyslav (Přemek), po jehož smrti roku 1558 se znepřátelili jeho synové o dědictví. Starší Jan zabil svého bratra v souboji a musel odpykat rok žaláře na losinské tvrzi. Brzy na to roku 1562 se z poslušenství pánů ze Žerotína vykoupilo město Šumperk a losinská tvrz se stala střediskem celého panství. Jan ml. ze Žerotína tehdy zahájil v Losinách éru velkého podnikání a výstavby. Dal vybudovat na místě tvrze krásný renesanční zámek, dostavěný roku 1589. Už k roku 1562 se dovídáme o "teplici Losinské", losinských lázních, které rozšířil roku 1592 stavbou další lázeňské budovy. Rozšíření jejich proslulosti zřejmě souviselo s výzkumem proslaveného lékaře Tomáše Jordana z Kluže (Klausenberku), který se ve svém spise o léčebných vodách moravských z roku 1580 zmínil o Losinách velmi pochvalně. Roku 1596 se poprvé setkáváme s filigránem losinské papírny, kterou Jan ml. dal postavit zřejmě jako konkurenční podnik starší papírny šumperské. V letech 1600 až 1603 byl postaven v obci nový renesanční luterský kostel, při němž se nacházela i škola.

Nákladné stavby a rozvíjení samostatného zemědělského podnikání však kladlo stále větší nároky i na poddané panství, jimž byly zvyšovány, případně i nově zaváděny roboty. To vedlo k prvnímu známému povstání poddaných panství, které začalo v roce 1580 v Sobotíně a v Rudolticích a k němuž se v následujícím roce připojily i ostatní obce. Poddaní si stěžovali u císaře Rudolfa Il., ale svou při prohráli. Po smrti Jana ml. ze Žerotína bylo losinské panství rozděleno na losinské a vízmberské. Losiny zdědil starší Jan Jetřich, Vízmberk Přemyslav. Oba bratří, kteří studovali na luterské universitě ve Štrasburku, pokračovali v hospodaření po vzoru svého otce, což vyvolalo v roce 1620 nové selské povstání, potlačené počátkem roku 1621.

Oba Žerotínové stáli za stavovského povstání na straně protihabsburské, což mělo za následek konfiskaci jejich majetku. Jejich příbuzný hrabě Jindřich Šlik, který se brzy dostal do císařské přízně a byl významným vojen-ským hodnostářem habsburského dvora, však vymáhal Žerotínům dlouho odklady, až nakonec jim obě panství zůstala zachována a nesplnili ani podmínku přestoupit ke katolictví. Po smrti Jana Jetřicha sloučil Přemek obě panství a vlastnil je až do své smrti roku 1652. Obě panství přečkala bez větší pohromy třicetiletou válku, neboť Žerotínové měli ochranný list od švédských velitelů (možná ho získali i dík své evangelické víře). Naopak katolického faráře z Losin Albertiho, který na Žerotíny podával řadu žalob, Švédové v roce 1643 mezi Losinami a Maršíkovem surově zbili (dal na tomto místě postavit boží muka, dík za to, že vůbec vyvázl životem). Podle lánového rejstříku z roku 1677 hospodařilo v Losinách 160 hospodářů a byly nejlidnatější venkovskou obcí na Šumpersku. Následky třicetileté války dokazuje ještě osm poustek.

Syn Přemkův, Přemek II. ze Žerotína, přestoupil po jistém váhání ke katolické církvi a za něho skončilo na Losinách i na Vízmberku definitivně české úřadování. Zvyšovaly se i povinnosti poddaných, což vedlo k třetímu, poslednímu selskému povstání na obou panstvích. To však tentokrát skončilo krutě, neboť po jeho potlačení byli tři vůdcové povstání roku 1662 popra-veni na nádvoří losinského zámku. V té době také začala na panství protireformace a poddaným bylo zakázáno navštěvovat evangelické bohoslužby v nedalekém Slezsku.

Dramatičnost vývoje na Losinsku v 17. století však zdaleka ještě neskončila. Po smrti Přemka II. roku 1678 se poručnicí jeho nezletilých synů stala jejich teta hraběnka Angelina Sybila Galle, rozená Žerotínová. Na základě události v sobotínském kostele v roce 1678 (viz Sobotín) povolala do Losin inkvizitora Františka Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, aby zde zahájil velké čarodějnické procesy. Činnost Bobligova tribunálu, jíž podlehlo na žerotínských panstvích 56 nevinných lidí, naplnila celé povodí Desné hrůzou a temnotou,již osvětlovaly jen plameny děsivých autodafé obětí inkvizice. Procesům učinil přítrž dědic Losin Jan Jáchym ze Žerotína, jakmile roku 1689 dospěl, definitivně však byly zastaveny až roku 1692 císařským nařízením. Jan Jáchym spolu s bratrem Maxmiliánem byli roku 1706 povýšeni do stavu říšských hrabat.

Jáchymův syn Jan Ludvík dal postavit při losinském kostele rodinnou hrobku a rozšířit zámeckou kapli, vyzdobenou freskami významného barokního malíře Jana Kryštofa Handkeho. Ve třicátých letech 18. století dal také vybudovat kolem zámku velký francouzský park. Po smrti Jana Ludvíka roku 1761 bylo losinské panství znovu rozděleno. Velké Losiny obdržel Ludvík Antonín, který byl posledním Žerotínem vlastnícím panství, neboť je roku 1802 prodal Lichtenštejnům. Za jeho panování navštívil losinský zámek slavný německý dramatik Franz Grillparzer, který využil pověsti tradované na zámku o pramáti žerotínského rodu a učinil ji hlavní osobou známého dramatu "Die Ahnfrau".

V roce 1813 byla v obci založena ještě další zámecká škola, do níž chodily až do poloviny 19. století děti zámeckých zaměstnanců. V roce 1834 žilo ve Velkých Losinách v 301 domech 21 l4 obyvatel.

Po roce 1848 byly Velké Losiny začleněny do soudního okresu Vízmberk v šumperském hejtmanství. V 19. století vznikly ve vesnici vedle papírny i další průmyslové podniky - tkalcovna a tírna lnu, strojírna a pivovar. Lichtenštejnský velkostatek měl roku 1885 rozlohu 6519 hektarů, z toho 5859 hektarů lesů. Staré lázně byly roku 1881 rozšířeny a byl u nich zřízen park, roku 1913 bylo rok předtím vytvořenou akciovou společností postaveno nové velké sanatorium. Za první republiky měla v obci největší vliv německá sociální demokracie, až do voleb roku 1935, kdy rozhodným způsobem zvítězila Henleinova Sudetoněmecká strana. V roce 1923 byla otevřena německá měšťanská škola, již předtím živnostenská pokračovací a zemědělská škola. V roce 1924 tu byla otevřena i tzv. selská vysoká škola, z níž vzešla řada významných henleinovských činitelů. V provozu byla v meziválečném období elektrárna, tři mlýny, dvě pily a výroba cementového zboží.

Po roce 1945 se staly Velké Losiny především zemědělskou obcí s řadou významných památek, mezi něž patří i stará ruční papírna, která byla přestavěna koncem 18. století (přestavba byla dokončena roku 1825) a dodnes je v provozu. Její výrobky jsou žádány na celém světě. JZD bylo v obci založeno roku 1950, ale v roce 1960 přešly pozemky ke Státnímu statku Šumperk. V roce 1990 byla v obci úplná základní škola, obvodní zdravotní středisko a kino. Početná byla i síť obchodů, pohostinství a ubytovacích zařízení.

Mezi památkami Velkých Losin je nejvýznamnější zámek, jedna z nejcennějších staveb pozdní renesance u nás, s areálem parku. Památkově chráněné jsou i lázně, jejichž hlavní budova byla postavena v klasicistním slohu. V lázních jsou léčeny následky po obrně, stavy po ochrnutí nervů, nemoci kloubů a nespecifická onemocnění plic. K renesančnímu kostelu sv. Jana Křtitele je přistavěna kaple sv. Kříže, v níž je umístěna žerotínská hrobka. Cennou výtvarnou památkou v kostele je křížová cesta od F. A. Sebastiniho z doby okolo roku 1784. Obec je obklopena rozsáhlými ovocnými sady, velkoškolkami lesních i ovocných stromů a keřů. Velké Losiny jsou známým letoviskem

UMÍSTĚNÍ


AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 12.08.2003 v 07:46 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
REGIONY A OBLASTI ČR
  Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
 
VYHLEDÁVÁNÍ
  Vyhledávací centrum
Rejstřík oblasti
DATABANKA AKCÍ
 
AKTUALITY A ZPRÁVY
  Tiskové zprávy
Aktuality
 
SLUŽBY PRO TURISTY
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
Záchranné služby
 
KALENDÁŘ AKCÍ OBLASTI
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
FOLKLOR A TRADICE
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
REGIONÁLNÍ ROZVOJ
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba